Proč v roce 2022 prudce stouply ceny elektřiny a plynu?

Dlouhodobé faktory

Krizi let 2021-2022 nelze pochopit bez přihlédnutí k dlouhodobému vývoji evropské energetiky. Jednoduše řečeno, Evropská unie v posledním desetiletí výrazně snižuje svou kapacitu vyrábět teplo a elektřinu z fosilních paliv, tj. z uhlí, ze zemního plynu, ale také z jaderných zdrojů. Zavírání jaderných elektráren probíhá zejména v Německu, zatímco těžba zemního plynu klesá v důsledku zákazu frakování v Severním moři nebo útlumu těžby z největšího evropského plynového pole v nizozemském Groningenu. Evropa se tím pádem stala v posledních letech výrazně závislá na dovozu plynu odjinud, a to i proto, že obnovitelné zdroje nepřibývají dostatečně rychle.

Ceny fosilních paliv navíc stoupají i kvůli „zdanění“ emisí oxidu uhličitého pomocí tzv. emisních povolenek (jejichž objem je v pravidelných intervalech snižován a jejich cena vytrvale stoupá). EU také není ochotná podepisovat dlouhodobé kontrakty na dovoz zemního plynu, protože s ním v rámci dekarbonizace počítá pouze jako s přechodným řešením. To vede mimo jiné k neschopnosti zajistit stabilní levné dodávky, které by nahradily ruský potrubní zemní plyn.

Dalším podstatným vlivem je i zařazování stále většího počtu obnovitelných zdrojů energie (OZE), především fotovoltaických a větrných elektráren, do soustavy. Jejich výroba, která po uvedení do provozu dodává elektřinu za prakticky nulové náklady (zanedbejme např. náklady na údržbu apod.), což vytěsňuje z provozu elektrárny, které jsou dražší s ohledem na své palivové náklady (vč. nákladů na emisní povolenky). Tím v principu tlačí okamžitou cenu elektřiny dolů. Nicméně OZE jsou závislé na počasí a při náhlých změnách počasí (světlo/stín, fouká/nefouká) nastává vysoká nutnost rychlého startu (resp. rychlého odstavení) jiných zdrojů či akumulátorů. 

Mezi rychlé zdroje, které jsou schopné vyrovnávat vzniklou nerovnováhu mezi okamžitou výrobou a spotřebou, patří (přečerpávací) vodní elektrárny a plynové elektrárny, které jsou schopné najetí do plného výkonu / snížení výroby v řádu sekund až jednotek minut. V České republice jsou pro regulaci využívány i uhelné elektrárny, ale ty musí být v provozu, aby mohly poskytovat regulaci (tzv. točivá rezerva; najetí uhelné elektrárny ze studeného stavu trvá obvykle 6 až 8 hodin).

Pro regulaci okamžité nerovnováhy lze ještě využívat stále častěji skloňovaná velká bateriová úložiště, ale v současné době jejich výkony a kapacity nejsou dostatečné na to, aby nahradily výše uváděné typy elektráren.

A právě trend trvalého odstavování elektráren se schopností dodávat domluvený diagram výroby, vytěsňování této výroby elektřinou z OZE a čím dál větší potřebou využívání služeb výkonové rovnováhy vede pomalu ale jistě ke zvyšování ceny energie, ale také k výrazné volatilitě cen na spotových trzích.

Cenová akcelerace na konci roku 2021

Po cenovém propadu mezi lety 2020 a 2021, kdy kvůli pandemickým uzávěrám klesla spotřeba natolik, že ji dokázaly z velké míry pokrýt evropské obnovitelné zdroje, přišla v létě a na podzim roku 2021 poptávková exploze. Překotný ekonomický růst, jímž se vlády snažily dohnat rok a půl stagnace, způsobil výrazný skok ve spotřebě. 

A protože nabídka na tento skok nedokázala zareagovat, zhruba od září začaly spolu s poptávkou růst také ceny. Největší nedostatek nastal na trhu s plynem, který následně vytvořil tlak i na ten s uhlím (když uhelné elektrárny začaly nahrazovat výrobu z paroplynových). Zásadní roli v růstu cen sehrál také trend dlouhodobě klesajících investic do plynu a uhlí, související s evropskou klimatickou politikou a cenovými kolapsy těchto komodit v letech 2014-2015 a 2020. Plynu a uhlí navíc bylo málo všude: například Čína naprosto nezvládala pokrývat poptávku po uhlí, což v globalizované ekonomice 21. století znamenalo další tlak na celosvětové ceny.

Dalším negativním faktorem byly výpadky na poli plynových zdrojů, způsobené odklady mnoha údržbových prací během pandemie. Kvůli nim docházelo k výpadkům či nehodám například v Norsku či Spojeném království. Ruský Gazprom již navíc touto dobou do Evropy dodával výrazně méně plynu, než bylo zvykem, což ve spojení s dlouhou chladnou zimou 2020-2021 a podprůměrným výkonem větrných elektráren způsobilo nedostatečné naplnění plynových zásobníků.

Mezi české oběti tohoto vývoje patřil také obchodník Bohemia Energy, který zkrachoval v důsledku rapidního růstu cen. Pro téměř milion českých odběratelů konec tohoto subjektu znamenal skokový nárůst cen: dodávky jim totiž musely z pozice „dodavatele poslední instance“ zprostředkovat velké české společnosti E.ON, PRE a ČEZ. Tarify, jež se na bývalé zákazníky Bohemia Energy vztahovaly, pak byly v důsledku aktuální tržní situace velmi drahé.

2022: Válka a sucho

Situace na energetických trzích tedy byla nejistá již na konci roku 2021. Když pak v únoru 2022 Ruská federace zahájila invazi na Ukrajinu, následky byly pociťovány téměř okamžitě. I kvůli nedostatečnému naplnění zásobníku byla v tu chvíli Evropa výrazně závislá na ruském plynu. Zavedení sankcí tak způsobilo další výrazný tlak na celosvětové ceny: státy EU totiž začaly ve velké míře nakupovat (výrazně dražší) zkapalněný plyn (LNG), jehož dodávky nemohly zajistit jinak než přeplácením tradičních asijských spotřebitelů.

Nepříznivému vývoji nahrály také klimatické podmínky, a to konkrétně extrémní sucho. To způsobilo výrazný pokles ve výrobě elektřiny jak z vodních, tak z jaderných elektráren (ty totiž potřebují velké objemy vody na chlazení reaktorů). S největšími problémy se potýkala Francie, kde se nedostatek vody a její vysoká teplota v řekách spojila ještě s odstávkami jaderných elektráren kvůli zanedbané údržbě. Vysoké teploty však omezovaly výrobu elektřiny z vodních zdrojů po celé Evropě (včetně ČR). To vyvolalo potřebu výroby elektřiny z provozně drahých plynových zdrojů, kdy ceny plynu byly několikanásobně vyšší než třeba o rok dříve.

Kumulace všech těchto faktorů vedlo k tomu, že jsme zažívali historicky nejvyšší ceny energie právě v létě 2022, kdy se k již vyšponovaným cenám plynu přidal nedostatek elektrické energie.